Do-ivt

 

Země původu: Německo

 

Použití: Hlídací, společenský a rodinný pes

 

Historie: Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století zkřížil Heinrich Essig, městský radní v Leonbergu u Stuttgartu, černobílou fenu novofoundlandského psa s Barrym, psem z hospicu v klášteře v Grand St. Bernhard. Později byl přimísen ještě pyrenejský horský pes. Výsledkem křížení byli velicí psi s převážně dlouhou, bílou srstí. Essig se pokoušel vyšlechtit psy, kteří by vzhledem připomínali lvy, erbovní zvíře ve znaku města Leonberg. První psi skutečně nazývaní „Leonbergeři“ přišli na svět v roce 1846. Spojovali v sobě výborné vlastnosti plemen, ze kterých byli vyšlechtěni. Nedlouho poté bylo z Leonbergu mnoho těchto psů prodáváno jako symbol statutu majitele. Koncem 19. století byl již v Bádensku-Württembersku leonberger nejoblíbenějším psem sedláků, oceňovány byly zejména jeho ostražitost při hlídání a také tažná síla. V průběhu obou světových válek ve 20. století značně poklesl počet chovaných leonbergerů. V současnosti je leonberger chován jako výborný rodinný pes, který splňuje všechny požadavky moderního života.

 

Vzhled: Vzhledem k původnímu využití je leonberger velký, robustní a svalnatý, přesto však elegantní pes. Je charakteristický vyváženou stavbou a sebevědomým klidem, také ovšem poměrně živým temperamentem. Zejména psi (samci) jsou mohutní a silní.

 

Poměry: Výška v kohoutku ku délce těla je v poměru 9:10. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky.

 

Povaha/Temperament: Jako rodinný pes je při dnešních životních podmínkách leonberger příjemný společník, kterého lze bez potíží vzít kamkoliv a který je známý svou výjimečně přátelskou povahou vůči dětem. Není ani bázlivý, ani agresivní. Jako společník je příjemný, poslušný a nebojácný ve všech životních situacích.
Zásadní požadavky pro vyrovnanou povahu psa jsou:

• Sebejistota a nadhled.

• Mírný temperament, hravost.

• Snadná ovladatelnost a poddajnost.

• Učenlivost a dobrá paměť.

• Lhostejnost k hluku.

 

Pohyb: Při všech typech pohybu prostorný a rovnoměrný krok, s dobrým předkrokem a dobrým posunem zadních končetin. Při pohledu zepředu a zezadu se při chůzi nebo klusu končetiny pohybují v přímé linii

 

Srst: Středně měkká až hrubá, poměrně dlouhá, těsně přiléhající, souvisle pokrývá tělo. Obrysy celého těla jsou zřetelné i přes velmi hustou podsadu. Srst je rovná, mírné zvlnění je povoleno. Srst tvoří nápadnou hřívu na krku a hrudi, zejména u psů (samců). Nápadné praporce na předních i zadních končetinách.

 

Barva:  Žlutá připomínající zbarvení lva, červená, červenavě hnědá, také písková (světle žlutá, smetanová) a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou. Černé konce chlupů jsou povoleny, nicméně černá nesmí být převládající barvou.
Světlejší srst na spodní části ocasu, na hřívě a na praporcích obou párů končetin nesmí rušit harmonii převládající barvy. Drobná bílá skvrna nebo pruh na hrudi a bílé chlupy na prstech končetin jsou tolerovány.

 

Výška: Psi od 72 do 80 cm (ideální průměr 76 cm).
Feny od 65 do 75 cm (ideální průměr 70 cm).

 

Vady: 

• Nevyrovnaný temperament (agresivita nebo přílišná plachost).

• Závažné anatomické vady („kravský“ postoj hlezen, klenutý „kapří“ hřbet, příliš měkká hřbetní linie, příliš vytočené přední končetiny, nedostatečné zaúhlení v rameni, lokti nebo v kolenním nebo hlezenním kloubu).

• Hnědá nosní houba.

• Výrazný nedostatek pigmentu na pyscích.

• Chybějící zuby (s výjimkou M3). Před- nebo podkus, nebo jiné vady skusu.

• Oči bez hnědé barvy.

• Vychlípení nebo vchlípení očního víčka.

• Do kruhu stočený nebo příliš vysoko zatočený ocas.

• Hnědé polštářky tlapek.

• Kudrnatá nebo příliš vlnitá srst.

• Nevhodná barva (hnědá s hnědou nosní houbou a hnědými polštářky tlapek, černá s pálením, černá, stříbrná, „aguti“, tj. šedá podsada se světlými krycími chlupy).

• Zcela chybějící černá maska.

• Příliš mnoho bílé barvy (od prstů tlapek k nadprstí), bílá barva na hrudi ve větší oblasti než je velikost dlaně, bílá na jiných místech než je popsáno ve standardu.