Řím
Řím je metropolí Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Jedno z nejstarších měst Evropy bylo založeno před více jak 2 700 lety. Jako středisko Římské říše a později katolické církve měl nesmírný vliv na svět. Latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem mnoha právních a politických systémů.
Město leží v krajině nazvané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrrhénského moře. Protéká jím řeka Tibera.
Sedm pahorků, na kterých se město dříve rozkládalo, se nazývá: Kapitolinus, Aventinus, Palatinus, Caelinus, Quirinalis, Viminalis a Esquilinus. Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery.
Historie Říma je ohromující, jsou tu dochované památky, které pokrývají víc jak dvě tisíciletí. Řím vznikl v době k moci sousední Etruskové. Podle etruského rodu Ruma snad bylo i město nazváno. V roce 509 př. n. l., kdy byla zřízena římská republika, byli Etruskové vyhnáni. Do roku 270 př. n. l. republika postupně zabrala většinu území Apeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám. Do 1. století n. l. se zmocnila Španělska, severní Afriky a Řecka. Rozpínající se říše nabízela příležitosti mocichtivým jednotlivcům a konflikty mezi silnými osobnostmi vedly nakonec k rozpadu demokracie. Nějakou dobu jí vládl diktátorský Julius Caesar a jeho synovec Octavianus jako první římský císař přijal titul Augustus (Vznešený). Za Augusta se z města postaveného dosud převážně z kamene stává reprezentativní střed říše. Vznikají veřejné budovy, fóra, lázně, cirky, paláce – hlavním stavebním materiálem se stává mramor.
Během vlády Augustovy se narodil Ježíš Kristus, a přestože křesťané byli pronásledováni až do 4. století, nové náboženství se prosadilo a Řím se stal jeho centrem. V průběhu 3. a 4. století ovšem poklesl význam Říma jako politického centra, císařové čím dál více preferovali jiná města jako svá sídla. S konečnou platností přenesl na východ do nově vznikajícího města Konstantinopole své sídlo císař Konstantin Veliký. Řím sice nadále zůstával sídlem senátu, ale s jeho upadajícím vlivem upadalo i město. Tento úpadek se prohloubil i dvojím dobytím. Roku 410 Město dobyli a po dobu několika dní plenili Alarichovi Vizigóti, v roce 455 Vandalové pod vedením Geisericha. Město zůstalo téměř po celou dobu středověku papežským sídlem. Během tzv. avignonského zajetí papežů však bylo opuštěno velkou částí vyšších vrstev, což vedlo k dalšímu období úpadku. V roce 1378, kdy se vrací papežové, nebyl Řím o nic větší než vesnice uprostřed ruin. Řím své postavení křesťanského středobodu znovu získal v polovině 15. století, kdy za papeže Mikuláše V. začala nákladná přestavba města v renesančním duchu. Dalších 200 let ho zkrášlovali největší renesanční a barokní umělci. Nakonec v roce 1870 získal Řím statut hlavního města nově sjednocené Itálie.
Řím se pyšní, a to už od starověku, světově proslulým systémem svých veřejných vodovodů a něj navazující soustavou fontán a kašen, které jsou velkou většinou nejen umělecky velice cenné, ale jsou turisticky velice atraktivní i coby místa vhodná pro relaxaci a odpočinek. Nejznámější římskou fontánou je bezesporu Fontana di Trevi.
Řím se jako centrum křesťanství pyšní bohatstvím krásných a působivých kostelů, počínaje velkolepými bazilikami, jež měly zdůrazňovat význam středověké a renesanční katolické církve, a konče menšími skromnějšími budovami, v nichž se často tajně scházeli první křesťané. Mezi nejkrásnější rané kostely patří stánky z původně antických římských chrámů. Jeden z nich zůstal téměř nezměněn od 2. století, kdy byl postaven Pantheon. Ostatní antické chrámy se v různých dobách začlenily do křesťanských kostelů: Santi Cosma e Damiano, San Lorenzo in Miranda, Santa Constanza. Nejvýznamnější je čtveřice (pětice) bazilik maior: bazilika sv. Petra, bazilika sv. Jana v Lateránu, bazilika Panny Marie Větší, bazilika sv. Pavla za hradbami a bazilika sv. Vavřince za hradbami (občas uváděná jako minor). Dále je to devět (bez sv. Vavřince osm) bazilik minor: bazilika svatého Šebastiána za hradbami, bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě, bazilika svatého Šebastiána za hradbami, bazilika svatého Vavřince in Damaso, bazilika svatého Petra v řetězech, bazilika Panny Marie v Cosmedin, bazilika Panny Marie v Zátibeří/Trastevere, bazilika Panny Marie na Svatém Kopečku/in Montesanto.
